Sex, který nikdy nebolel, začne být nepříjemný. Najednou vadí těsné prádlo a přidat se mohou i potíže, které by si žena s intimními partiemi vůbec nespojila. Po čtyřicítce se toho totiž „tam dole“ může nenápadně měnit víc, než se běžně říká. Gynekoložka vysvětluje proč a co s tím.
Čtyřicáté narozeniny samozřejmě nejsou žádným magickým předělem, po kterém se ženské tělo začne ze dne na den měnit. Právě během čtyřicátých let ale u mnoha žen začíná perimenopauza – období před poslední menstruací, během něhož hladiny ženských pohlavních hormonů kolísají a postupně klesají.
A zatímco nepravidelnou menstruaci nebo návaly horka si s tímto obdobím spojí téměř každý, o tom, co se může odehrávat v pochvě, jejím okolí a dokonce i v močových cestách, se mluví podstatně méně.
„Potíže s vaginálním diskomfortem se mohou objevit už po čtyřicítce, naštěstí to ale není příliš časté,“ říká gynekoložka Kamila Nouzová z Laserového centra Anděl. Dřív se podle ní mohou objevit například také u žen po některých operačních zákrocích v pochvě a na děložním čípku, při autoimunitním onemocnění vaječníků nebo při léčbě potlačující produkci estrogenů.
Jedním z prvních příznaků může být nenápadný pocit suchosti. Postupně se může přidat pálení, svědění či řezání. Některým ženám začne vadit těsnější spodní prádlo, sport nebo třeba utírání po použití toalety. A sex, který desítky let nebolel, může být najednou nepříjemný.
Za mnoha těmito změnami stojí estrogen. Pomáhá udržovat poševní tkáň pružnou, dobře prokrvenou a zvlhčenou a ovlivňuje také prostředí poševní mikroflóry. „Estrogen ovlivňuje tloušťku jednotlivých vrstev poševní sliznice, pružnost vazivových struktur i aktivitu žlázek v poševním vchodu,“ vysvětluje lékařka Nouzová.
Jak jeho množství klesá, může být sliznice tenčí, sušší a citlivější a ubývá přirozené lubrikace. Pochva může postupně ztrácet pružnost, mírně se zkracovat a její vchod zužovat. Popisuje to také The Menopause Society, podle níž může citlivější tkáň při penetraci snáze bolet, podráždit se, drobně poranit nebo krvácet.
Ne všechny ženy ale problémy zaznamenají hned. Gynekoložka upozorňuje na situaci, o které se příliš nemluví. Některé pacientky přijdou s obtížemi až poté, co po delší době bez sexu navážou nový vztah.
„Pokles estrogenu bývá pozvolný a nenápadný. Ženy bez aktivního sexuálního života jsou pak s diskomfortem někdy konfrontovány až při gynekologickém vyšetření nebo po zahájení intimního života s novým partnerem,“ říká.
Bolestivý sex přitom může spustit další problém. Žena začne očekávat bolest, hůř se uvolní a vzruší, přirozené lubrikace je ještě méně a další styk může být opět nepříjemný. Postupně se tak může sexu začít vyhýbat.
Partner si přitom její menší zájem o intimitu může vyložit jako ochladnutí vztahu, přestože za změnou může stát především fyzický problém.
Překvapivější je pro mnoho žen skutečnost, že hormonální změny se nemusí projevit pouze při sexu. Mohou začít častěji běhat na toaletu, obtížněji zadržovat moč nebo mít opakované problémy připomínající infekci močových cest.
Dává to anatomický smysl. Na estrogen nereagují pouze tkáně pochvy, ale také oblast močové trubice a močového měchýře.
„Tyto tkáně jsou stejně jako pochva citlivé na estrogen. Při jeho úbytku se mění jejich sliznice, odolnost, vlhkost, pružnost i povrchový mikrobiom,“ vysvětluje gynekoložka.
Právě proto dnes odborníci nepoužívají pouze starší pojem „vaginální atrofie“, ale mluví o genitourinárním syndromu menopauzy neboli GSM. Zahrnuje změny pochvy a vulvy, problémy při sexu i obtíže močových cest.
Mayo Clinic mezi možné projevy řadí kromě suchosti a bolestivého sexu například pálení při močení, častější a naléhavější nucení na toaletu nebo opakované infekce močových cest. Podle lékařky Nouzové se ženy často stydí mluvit zejména o nekontrolovatelném úniku moči, pocitu nedokonalého vyprázdnění močového měchýře nebo zhoršení sexuálního prožitku.
Problém je, že si jednotlivé příznaky nemusí vůbec spojit. Se suchostí přijdou ke gynekologovi, s močovými obtížemi k praktikovi nebo urologovi a o bolesti při sexu neřeknou nikomu.
Genitourinární syndrom menopauzy rozhodně není okrajovou záležitostí. Přesné údaje o jeho výskytu se mezi studiemi výrazně liší podle věku a zkoumané skupiny žen, odborné společnosti jej však považují za velmi častý problém.
Rozdíl mezi skutečnými obtížemi a stanovenou diagnózou ukázala například studie řeckých žen ve věku 40 až 70 let. U žen navštěvujících gynekologické ambulance byl při vyšetření GSM diagnostikován u 87,6 procenta účastnic, před vstupem do studie však tuto diagnózu mělo pouze 16 procent z nich. Výsledky nelze jednoduše vztáhnout na všechny ženy, ukazují ale, jak snadno mohou intimní obtíže zůstat nerozpoznané.
Některé ženy se stydí, jiné problémy považují za přirozenou součást stárnutí. A část z nich jednoduše čeká, že potíže časem odezní.
Právě tady je však podstatný rozdíl například oproti návalům horka. Ty se mohou postupem let zmírňovat, zatímco genitourinární obtíže mají bez léčby tendenci přetrvávat a u některých žen se postupně zhoršovat.
Dobrou zprávou je, že existuje několik možností léčby. Záleží na tom, jaké obtíže žena má a jak jsou výrazné.
„Apelovala bych na ženy, aby příznaky dlouhodobého vaginálního diskomfortu nepodceňovaly a přišly na gynekologické vyšetření,“ upozorňuje lékařka Kamila Nouzová.
U mírných obtíží mohou pomoci volně prodejné přípravky. Často se ale zaměňují dvě rozdílné věci: lubrikant a vaginální hydratační přípravek. Lubrikant se používá především při sexu a jeho úkolem je snížit tření. Hydratační přípravky se používají pravidelně a mají suchost zmírňovat dlouhodoběji.
Pokud to nestačí, jednou ze standardních možností je nízkodávkovaná lokální estrogenová léčba, která se aplikuje přímo do pochvy. The Menopause Society uvádí, že při tomto způsobu léčby se do krevního oběhu dostává jen malé množství estrogenu. Gynekoložka Nouzová ve své praxi používá například vaginální estriol a upozorňuje, že důležité je správné a dostatečně dlouhodobé používání.
U žen s prodělaným hormonálně závislým nádorem je však vhodné léčbu řešit individuálně s ošetřujícím lékařem. Volba závisí mimo jiné na typu onemocnění, současné léčbě a intenzitě obtíží.
Další možností, se kterou se ženy mohou v gynekologických ordinacích setkat, je vaginální laser. Lékařka Nouzová ve své praxi používá neablativní Nd laser, který tkáň neodstraňuje, ale kontrolovaně ji prohřívá.
„Laserový paprsek aplikovaný speciální koncovkou šetrně prohřívá tenkou vrstvu sliznice a podslizničního vaziva. Tím aktivuje fibroblasty, které se podílejí na obnově kolagenních vláken,“ popisuje gynekoložka. Cílem opakovaného ošetření je podle ní zlepšit pružnost a vlastnosti poševní tkáně.
Ve své praxi tuto možnost využívá také u žen, které vaginální hormonální léčbu nechtějí používat. „Ošetření je ambulantní a může být kombinováno s dalšími způsoby léčby,“ dodává. Zároveň upozorňuje, že ani jeho efekt není trvalý a podle typu obtíží a věku ženy může být potřeba zákrok po určité době zopakovat. Ošetření navíc není hrazeno z veřejného zdravotního pojištění. U laserové léčby jsou navíc důkazy o dlouhodobé účinnosti a bezpečnosti zatím omezenější než u zavedených postupů léčby GSM.
Často se také říká, že pravidelný sex či masturbace pomáhají udržovat pochvu „ve formě“. Určité opodstatnění to má.
Při sexuálním vzrušení se totiž zvyšuje prokrvení tkání. „Je to nesporně příznivý efekt vaginální stimulace. Není však trvalý a dlouhodobý,“ vysvětluje lékařka Nouzová. ajímavé výsledky přinesla také studie, na kterou v roce 2025 upozornila The Menopause Society. Ženy s pravidelnou sexuální aktivitou v ní vykazovaly nižší výskyt některých příznaků spojených s GSM. Jde však o souvislost, nikoli důkaz, že více sexu samo o sobě tyto obtíže léčí.
A už vůbec z toho nevyplývá, že by žena měla bolestivý sex podstupovat proto, aby pochvu „procvičila“.
„Bolestivý sex je jasný signál,“ zdůrazňuje gynekoložka. Bolest není něco, co by se mělo přetrpět. Je důvodem zjistit, proč vzniká.
Ne každá bolest, suchost nebo změna výtoku po čtyřicítce je důsledkem menopauzy. Podobné příznaky mohou mít infekce, kožní onemocnění vulvy i další gynekologické problémy.
Gynekoložka Kamila Nouzová proto doporučuje neodkládat vyšetření například při krvácení po sexu nebo při déle trvajícím zapáchajícím či nezvykle zbarveném výtoku. Důvodem k návštěvě lékaře je také sestup poševních stěn či děložního čípku nebo potíže s udržením moči, plynů či stolice.
Obzvlášť důležité je nepřehlížet jakékoli krvácení po menopauze. Žena by je neměla automaticky přičítat křehké či suché sliznici, ale nechat jeho příčinu vyšetřit.
Intimní změny kolem menopauzy jsou běžné. To ale neznamená, že je žena musí přijmout jako nevyhnutelnou součást stárnutí. Pokud sex začne bolet, pochva dlouhodobě pálí nebo se přidají potíže s močením, stojí za to o nich mluvit. Často totiž nejde o několik nesouvisejících problémů, ale o různé projevy stejné hormonální změny – a na ty existuje pomoc.
Zdroj: Co se děje s vaginou po čtyřicítce. Tyto změny mohou překvapit ženy i muže
Sledujte nás na Instagramu
